Rozhovor s nováčkem týmu
Dříve se totiž věnoval hokeji a dokonce si zahrál extraligu za jihlavskou Duklu. Jak si zvyká na nové prostředí? Jak vnímá rozdíl mezi florbalem a hokejem? A co ho vedlo k tomu, že s profesionálním hokejem skončil? O tom všem jsme si s Davidem popovídali v následujícím rozhovoru.
Ahoj Davide, protože jsi novou tváří a posilou pelhřimovského áčka, musíme tě našim fanouškům trochu představit. :) Začněme nejprve florbalovým světem. Odkud jsi k nám přišel a co tě lákalo obléknout modro-žlutý dres?
"Zdravím všechny fanoušky Pelhřimova, přišel jsem na hostování do konce sezóny ze Sabots Jihlava a na základě pro mě velmi překvapivého oslovení na jednom z turnajů od Honzy Knězů jsem se po chvilce na rozmyšlenou rozhodl, že je to další výzva. A protože mám v životě výzvy rád, rozhodl jsem se ji přijmout."
Jsi celkem nováček ve florbalu. První oficiální utkání jsi odehrál teprve v roce 2022 za SK Jihlava v nejnižší lize na Vysočině. Co tě přivedlo k florbalu?
"Ve florbale jsem relativně nově a vedlo mě k tomu zejména to, že jsem skončil s hokejem a potřeboval jsem si i mimo pracovní aktivity zachovat nějakou sportovní činnost. Florbal mi dával největší smysl. Ačkoliv první zápasy byly za SK Jihlava B, naštěstí jsem poté zakotvil u Sabots, za což jsem moc rád. Každopádně přechod z hokeje na florbal byl ze začátku poměrně šok."
V čem to byl pro tebe šok?
"Šok při přechodu z hokeje do florbalu byl hlavně v tom, že mi zpočátku byl pískán faul skoro při každém kontaktu s protihráčem. Musel jsem tedy hodně umírnit svoji hru (i když to tak občas nevypadá ;-) )."
Sabots patří mezi soupeře pelhřimovského béčka v regionální lize. Jaký byl pro tebe přechod z regionálky do divize? Na papíře je to jen o jednu úroveň výš, ale herní rozdíl je znatelný, což je vidět třeba na Světlé.
"No, přechod z regionální ligy do divize pro mě žádný šok nebyl. Divize je ale přeci jen už trošku jinde, co se kvality nahrávek týče. Hraje se zde už celkově nějaký systém a je vidět, že to není úplně liga jen tak pro zábavu. Pro mě osobně je nejtěžší sžít se s taktickými pokyny, ale nějak se s tím peru, tak snad jsou v klubu spokojeni."
Zatím jsi nastupoval ve dvojici s Tomášem Kociánem, jedním z nejzkušenějších hráčů týmu, a s mladíkem Honzou Zábranou. Jak sis na ně zvykl a jak vám to společně funguje?
"S klukama je to fajn, s oběma si dokážeme na hřišti vyhovět a myslím si, že to funguje, jak má. Samozřejmě musíme my osobně i celý tým zlepšit oslabení, protože tam je to hodně špatné.
Celkově jsem rád, jak mě kluci přijali. Je tu hodně mladých hráčů a já přicházel se špatnou pověstí, hlavně kvůli vzájemným zápasům Sabots a béčka, po kterých mě kluci v lásce moc neměli. O to víc jsem ale rád, že mě takto přijali, a doufám, že jim budu přínosem a pomůžu vrátit Pelhřimov do Národní ligy."
Když opustíme florbalový svět a přemístíme se do toho hokejového, ve kterém sis dokonce zahrál i nejvyšší českou ligu.
"K hokeji jsem se dostal tak, že jsem byl nadmíru hyperaktivní dítě a rodiče nevěděli, co se mnou, tak mě v pěti letech dovedli na zimák v Jihlavě. Postupně jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do A týmu, který zrovna hrál extraligu.
Na tuhle etapu si s odstupem času rád vzpomenu, protože zahrát si například v O2 aréně je prostě zážitek, který jen tak někdo nezažije. Bohužel v té sezóně jsme z extraligy i sestoupili, což je věc, kterou asi do konce života jen tak nepřekousnu."
Zahrál sis i proti kladenským Rytířům v sezóně 2018/2019, a v té době už za ně hrála největší hvězda českého hokeje, Jarda Jágr. Potkal ses s ním na ledě?
"Proti Rytířům jsem si sice zahrál, ale bohužel zrovna v zápasech, které jsem hrál já, on nenastoupil – a naopak. Takže jsme se potkali maximálně mimo led před zápasem, a to bylo bohužel vše."
Bohužel po dvou sezónách v jihlavském áčku jsi ukončil kariéru kvůli zranění. Zajdeš si občas zahrát hokej, nebo zafandit Dukle přímo na stadion?
"Oficiálně to bylo kvůli zranění, ale reálně jsem zjistil, že tenhle svět profi hokeje není úplně pro mě a že budu raději dělat něco, co mi dává větší smysl. Každopádně jsem hokej úplně ze svého života vyšoupl, nebyl jsem na ledě už minimálně 3 roky a vůbec mi to nechybí ;-)
Občas se kouknu na kamarády, kteří hrají za Spartu, ale to je pro mě už maximum, kdy s hokejem přijdu do kontaktu."
Děkuji, Vaňousi, za tvůj čas a přeji, ať se ti v týmu líbí a daří v utkání.
