Příští sezóna bez Lukáše Zrzavého
Ahoj Zrzi, jak trávíš probíhající léto? Máte s přítelkyní nějaké plány na dovolenou?
Ahoj, léto trávím a budu trávit pracovně. O to sladší bude odměna na podzim, kdy opět plánuji zaoceánské dobrodružství. Loni Mexiko, letos na druhou stranu!
Takže se můžeme těšit na kvalitní report z Asie na tvém Instagramu? A proč zrovna tam?Není to asijský stát, ale je to Nový Zéland! Mám tam kamarády, tak tam s nimi budu pěkně měsíc cestovat.
V zákulisí se šeptá, že ses rozhodl ukončit florbalovou kariéru. Za 13 let v Áčku jsi stihl odehrát více jak 400 utkání a to tě řadí do top 10 Co tě vedlo k pověšení florbalky na hřebík?
Šeptání je kvalitní komunikační kanál v každé organizaci! Kariéru jsem ukončil v A-týmu, to je pravda, ale florbalku na hřebík ještě věšet nechci! K tomuto rozhodnutí mě nevedlo nic jiného než pracovní nabídka z Vídně. Poslední 3 roky jsem jezdil z ČB do Pelhřimova většinou jen kvůli florbalu a neměnil bych. Myslel jsem si, že ještě sezónu či dvě dám. Ale pak do toho přišla nabídka, kterou nešlo odmítnout, a přece jen, florbal mě neživí. Mezinárodní pracovní zkušenost je skvělá a určitě se mi bude v životě hodit. Jsem z toho tak trochu smutný, přiznávám! Ale to je holt život.
Je známo, že máš přítelkyni, která pochází z Rakouska. Je o to snazší přesun?
Ano, přesun je o to snazší. Pomohla mi se vším a je to o hodně jednodušší Je skvělá a moc jí děkuji!
Poděl se s námi, jak ses vůbec dostal k florbalu a od kolika ho hraješ?
K florbalu jsem se dostal někdy ve 13 letech. Hrál jsem fotbal, ten mě už moc nebavil a s klukama jsme každé odpoledne chodili hrát na beton „florbal“ na Táborskou. Branky byly lavičky, florbalky byly hokejky a míček byl tenisák. Krásný to léta. Se školou jsme se přihlásili na Hry třetího tisíciletí, jestli si správně vzpomínám. Tam mě chytil borec s kohoutem na hlavě, že jsem šikovnej, dal mi přihlášku do ruky a od té chvíle už datuji svůj start! PS: Borec s kohoutem byl Peťa Poduška!
Jaké jsou tvoje nejvýraznější vzpomínky nebo momenty na florbalovou kariéru?
Momentů je spousta. Myslím si, že florbal hrál velkou roli v mém životě a v tom, jaký jsem člověk. Kdybych měl ale opravdu vypíchnout, rozdělil bych to na momenty ze hřiště a momenty mimo. Na hřišti to byly určitě pražské hry a Czech Open, euforie a postup do 1. ligy, euforie a 3x playdown a udržení ligy, táta za bubnem, zápasy za béčko a rozdaná radost. Mimo hřiště hlavně zážitky v sauně, Norma (8+1), výjezdy, kdy nám vypověděla auta, couvali jsme na dálnici, nebo když jsme jezdili na zápasy s károu plnou brambor! A to je jen náhodný výčet.
Plánuješ setrvat u florbalu i po přestěhování do Vídně?
Setrvat bych chtěl. Buď za béčko, jednou za čas bych se chtěl jet podívat i na zápas áčka. Kluky vždycky rád uvidím. Byli jsme dobrá parta a je mi líto, že končím. Ale to je život a florbal nás neživí. Odehrál jsem 17 sezon a dal jsem tomu všechno. Vždycky jsem se snažil být pozitivní a věřím, že s každým vždy najdu téma, o kterém si můžeme povídat. Koukal jsem už i ve Vídni. Nějaké kluby tu jsou, tak uvidíme, třeba zkusím štěstí i tady, alespoň rekreačně.
Jak probíhá stěhování do rakouské metropole? Máte už nějakou vizi budoucích plánů?
Stěhování proběhlo minulý týden o víkendu. Celý život v jedné dodávce, moc hezký! Vzal jsem s sebou i kočičáky, udělal jsem jim pasy a bylo, jsou tu se mnou. Teď už to jen uspořádat a jízda může začít! S Katrin žádné plány zatím nemáme. Nikam nechvátáme, začneme bydlet a pak se uvidí.
A co rodiče? Jak se staví k tomu, že se stěhuješ o pár kilometrů dále?
Rodiče jsou v pohodě. Vlastně je jedno, jestli jezdí na návštěvy hodinu do Budějovic, nebo kousek přes dvě do Vídně. Stojí za mnou a podporují mě. Tuhle životní změnu jsem s nimi samozřejmě konzultoval a byli s tím v souladu!
Děkuji ti za rozhovor a ať se daří v novém domově a nové práci. Budeme se na tebe těšit, až zavítáš na nějaké utkání.