Musíme rozjet novou vítěznou šňůru
Ahoj Matěji, děkuji ti za tvůj čas. V neděli jste dovezli cenné tři body z Jindřichova Hradce. Jaké byly pocity po vyhraném utkání v Jindřichově Hradci?
„Ahoj Martine, není vůbec zač. Samozřejmě výhra potěší vždycky, na druhou stranu naše hra mohla být lepší, když budu soudit podle svého výkonu, ale tři body jsou doma, a to je důležité. Teď už se připravujeme na další zápas, abychom navázali na výhru, kterou jsme přivezli z Jindřichova Hradce.“
Aktuálně jste na třetím místě se ztrátou jednoho bodu na druhé Vysoké Mýto. Jak hodnotíš z pohledu hráče průběh sezóny?
„Začali jsme moc hezkou sérií výher, bohužel jsme v Letohradu prohráli a od té doby to střídáme výhra-prohra, což doufám zlomíme už teď o víkendu proti Mýtu a začneme novou výherní sérii, ve které budeme pokračovat. Proto bych rád všechny pozval na sobotu, aby nás přišli podpořit na zápas, kde doufám, že nastartujeme novou výherní sérii.“
Když odskočíme z divize k tobě. Hraješ svoji 14. sezónu. Začínal jsi v Pelhřimově jako elév. Jak jsi se dostal k florbalu a co tě u něj tak dlouho drží?
„Na florbal mě dali rodiče, za což jim takhle zpětně děkuji. Vystřídal jsem pár sportů a ve florbale jsem se našel.
Odmala jsme měli skvělou partu včetně trenéra Honzy Knězů, který nás na soustředění i mimo něj dokázal stmelit, takže bych řekl, že to byla naše parta, která mě u toho držela, a samozřejmě taky, protože mě florbal vždycky strašně bavil a stále baví. Doufám, že mi to vydrží i dál.“
V sezóně 2019/2020 sis na rok odskočil dokonce do Okříšek. Co tě vedlo k přestupu v dorostenecké kategorii?
„To byla sezóna, kdy jsme v Pelhřimově nehráli první ligu dorostenců, a proto jsme si s klukama odskočili na rok do Okříšek, abychom si ji zahráli a nasbírali zkušenosti proti týmům, které bychom jinak neměli šanci potkat. Jsem rád, že jsme měli tu příležitost, a moc rád na to vzpomínám, protože spousta kluků už s florbalem skončila, což je škoda, ale třeba si to spolu ještě někdy “pinknem”, viď Dane.“
Nejsi jenom hráč, ale letos poprvé trénuješ, a to elévy. Co tě vedlo k tomu, abys začal trénovat?
„Vždycky jsem tak nějak přemýšlel, že by mě bavilo trénovat, proto když jsme byli jednou s Knězim v posilovně a přišla na to řeč, hned jsem kývl, že do toho půjdu. Hned po pár trénincích jsem věděl, že jsem se nemýlil, a opravdu mě to baví. Kluci na tréninkách makají a to mi dělá radost. Doufám, že se v tomhle odvětví budu moct ještě rozvíjet do budoucna.“
Co je pro tebe jako trenéra největší výzva a jaké dovednosti se snažíš dětem předat?
„Největší výzvou pro mě je najít způsob, aby tréninky kluky motivovaly, a hlavně aby měli radost z toho, že florbal hrají. Naštěstí se pořád učím od Ludi Charouzka, kterému dělám asistenta, a snažím se okoukat, jak to všechno správně uchopit, aby to kluky hlavně bavilo a dokázalo je to někam posunout jak jako florbalisty, tak jako lidi. Myslím si, že Luďa to umí moc dobře, takže jsem rád, že se můžu učit právě od něj. Teprve se do toho dostávám, ale když mám výjimečně kluky na starost sám, tak se hlavně snažím, aby si trénink užili. Přece jenom se vlastně taky furt učím, jak s dětmi pracovat, ale doufám, že brzo už budu vědět, co a jak, a klukům budu předávat všechno, co jsem se za těch “pár” let naučil.“
Florbal ti určitě vyplní většinu volného času. Když se najde, máš ještě jiné koníčky? Nebo jak se snažíš relaxovat?
„To máš pravdu, Martine, moc toho volného času není, ale když se najde, tak rád s kamarády zajdu do sauny na Beachwell nebo se koukám na hokej.“
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v sobotu proti Vysokému Mýtu.
„Děkuji též.“
